Masakr v Glasgow! Kdo nese vinu za pokažený fotbalový svátek?

Souboj včerejších soupeřů se změnil na válku a fotbal připomínal jen díky tomu, že na hřišti byl kulatý míč. Dvě červené, sešitá hlava Koláře, údajné rasistické urážky a fyzické napadení Ondřeje Kúdely v šatnách, to je výčet událostí, které ze včerejšího zápasu v Glasgow udělaly bulvární senzaci namísto té sportovní.

Hlavním viníkem většiny výše popsaných nepříjemností byl zcela jednoznačně izraelský hlavní sudí Orel Grinfeld, který naprosto ztratil kontrolu nad zápasem. Velmi benevolentně nastavil mantinely v prvním poločase a ve druhém dějství, kdy eskalovala frustrace domácích, to již nebyl schopen jakkoliv napravit. Působil často až nepřítomným dojmem, což není úplně dobrá vizitka pro rozhodčího v Evropské lize.

Kdyby již v prvním poločase sáhl pro žlutý kartónek, který si zasloužil minimálně Patterson, a přitáhl otěže zápasu, mohl zklidnit emoce na hřišti a nespokojenost Rangers se nemusela přetavit ve zcela zbytečnou agresi. Ta pak vyústila ve zranění Koláře a kopání do na zemi ležícího Kuchty. Grinfeld v zápase zcela jednoznačně nesplnil svou roli. Jakožto rozhodčí měl největší moc s tím v průběhu utkání něco udělat, ale neudělal vlastně vůbec nic.

Hned za Grinfeldem se na průběhu zápasu podepsal trenér domácích Gerrard. Pan „Slušňák", fotbalový gentleman a pro mnoho fanoušků ikona ztělesňující loajalitu a férovost. Po včerejší tiskové konferenci, kdy prohlásil, že je na své hráče hrdý, aniž by jakkoliv reagoval na dvě červené karty a nepřiměřenou agresivitu svých svěřenců (na tiskové konferenci se zabýval v podstatě jen údajným rasismem ve sporu Kamara x Kúdela), se zdá, že na ctnosti, které ho zdobili jako hráče, rezignoval. Gerrard tím legitimizoval chování hráčů v modrobílém.

Můžeme jen spekulovat, zda své hráče k takto agresivnímu přístupu i sám nabádal místo toho, aby se snažil jejich emoce krotit. Nicméně vyjadřovat hrdost nad likvidačním faulem Roofea na Koláře, který by se na základě zpomalených záběrů dal označit za úmyslný, a nad kopáním dvou hráčů Rangers (mimochodem jedním z nich byl Kamara) do na zemi ležícího Kuchty, je prostě a jednoduše prasárna. 

Dále prohlášení, že bude stát bok po boku svého hráče (Kamary) při řešení sporu s Kúdelou, se zdá být přátelským gestem směrem ke svému svěřenci. Pokud je však pravda, že Gerrard nečinně přihlížel, jak si pěstmi Kamara vyřizuje účty s Kúdelou, pak je výše zmíněné prohlášení na úrovni rváče ze čtvrté cenové, který kamarádovi podrží soupeře, aby ho mohl zmlátit. Obrázek o přístupu hlavního kouče a jeho realizačního týmu jen dokresluje radost, kterou projevovali při střídání Koláře mladičkým Vágnerem.

V neposlední řadě se na celém tom šílenství podepsal i sám Ondřej Kúdela. Rozumím záplavě emocí. Chápu, že jednoho spoluhráče odnesli na nosítkách, do dalšího na zemi kopali, ale to provedení. Kdyby Kúdela spustil fén ve stylu Tomáše Řepky s pulzující žilou na čele, nikdo by se nedivil a všichni by to brali jako spravedlivý hněv a průchod emocí. Způsob, který ale zvolil Kúdela, zanechává pochybnosti. Šeptat něco soupeři, který to pak okamžitě prezentuje jako rasistickou urážku, je pitomost na úrovní základní školy. Namísto rozhněvaného leadera týmu to pak vypadá jako účelová snaha o rozdmýchaní ještě větších emocí, což, si myslím, nebylo již vůbec potřeba.

Závěrem jen dodám, že celou věc nezvládla ani organizace Rangers. Nehledě na to, co se stalo na hřišti, je nepřijatelné, aby jeden z týmů nebyl vpuštěn bezpečně do šaten. Je nepřijatelné, že musí být volána policie, aby hráčům Slavie zajistila bezpečný průchod. Třešničkou na dortu je neumožnění účasti trenéru Trpišovskému na tiskové konferenci po zápase. Něco podobného bych čekal v Bělehradě, Bukurešti nebo Istanbulu, ale ne ve Skotsku.  Velká škoda skvělého zápasu.